|
Ve vlaku do Prahy mi do kupíčka vleze cikán, kterýho
předevčírem pustili z vazby.. to mi ale nejdřív tvrdil, že byl u ségry na
návštěvě, že se rok a půl neviděli.. Když mi vypráví, že ho mezi tim opustila
žena a pořád zvyšuje hlas, přikyvuju, neodporuju a modlim se ať už je Praha.
Na hlaváku na mě má čekat Robert Rosenberg. Nějak tomu nemůžu uvěřit, ale
vopravdu tam je. Samozřejmě v tom největším autě – Hummer H3. Než jsem
nastoupila dvakrát jsem zakopla. Vykoktala jsem ze sebe „Ahoj." Snad nepoznal,
že jsem nervózní.
Nejdřív jedem do Neratovic na schůzku motorkářů. Nemusela
jsem, ale přišlo mi jako vetší dobrodružství. Se ségrou jsem domluvená, že jí
budu psát každou hodinu a když nenapíšu, něco se děje.. Trochu kecáme ale já
jsem pořád nervózní, čehož si všimne i Robert: „Co je, ty si nějaká napjatá?
Bojíš se, že tě někam odvezu a znásilnim? a já: „Néééé, kdepak..“
Jsme na místě, já dostávám nějaký pokyny, co mám a nemám
dělat.. Jestli odsud vyjdu zdravá.. Tak 20 chlápků s průměrnou výškou 180 cm a vahou kolem 100 kg. Schovávám se kde můžu.. hlavně ať nejsem vidět. Sedám k baru, dávám
si pomerančovej džus a vsázim se s tim pánem za barem, že si bundu nesundám,
dokud neodejdu.. nevěří.. mám pod ní totiž fialovou mikinu s kterou bych
tady vypadala jako slon mezi kozama.. Všichni se zdraví a najednou se zvedne
jedna paní a zařve: „Robe, čau! Ja, piča, tě nepoznala.. Schovávám si obličej
do dlaní..
Ze mě už si tam po chvíli začnou dělat srandu, pže nemluvim,
piju džus a koukám do země.. Přemluví mě na paňáka slivovice. Neni to tak
hrozný a proto dávám i druhýho do druhý nohy.. Po chvíli mě to začně strašně
pálit v břiše a v hlavě jako bych měla střep.. Chodim pořád na
záchod, když už jsem tam potřetí a potřetí urvu kliku, jsem naštvaná..
Už je devět, dvě hodiny po začátku premiéry Kolotoče.. Tak
to už asi nestihnem.. Sedáme do auta a mastíme do Lucerny. Při každym
předjíždění si do hlavy cpu, že jedeme vlastně v bezpečnym autě. Robert
neni připoutanej.. pohoda přeci.. „Neříkej mi kolik jedeme. Nechci to vědět.“
Jsme v Lucerně. On jde první. Gentleman. Když dojdem
k baru, začne se kolem nás šrocovat strašná spousta lidí jako U6e
s blbejma otázkama, Spáčil s foťákem, zvědavej Mamlas a samozřejmě hodně těch,
co chtěj společnou fotku a tak.. Před půl dvanáctou musí odejít. Dostávám od
něj spoustu nálepek a štos asi 20 porno dvd, který se mi daří rozdat během
chvíle..
Mě jede vlak v 0:16, je na čase odejít. Bohužel jsem se
vydala tou delší zkratkou, takže musim běžet celou cestu. Stíhám to.
Doma jsem v šest ráno, převlíknu se a jdu na sedmou do práce.
Byl to skvělej večer, já děkuju Martinovi Vrbickýmu za
natočenej profil, Robertovi za společnost a tak za všechno.. a Tandlisovi za
fotky..
|
